Peter Michalík: Revoluce v evoluci /5. díl/

21. července 2015 v 4:11 | The Wretched Egg |  Ad absurdum
V předchozím díle naší dlouhé cesty za rozluštěním polopravd, omylů a mýtů e-publikace Revoluce v Evoluci, jsme si ukázali, že mutace chybují a nejsou neomylné. Poté jsme se dozvěděli, že změnit něco na živé hmotě není tak jednoduché, jako změnit něco na plastelíně, a byli jsme lingvisticky obohaceni o slovo "funkcionalita". Přirovnání z výpočetní techniky střídala mutabilita, která je akceptovatelná v rámci jednoho druhu, ale přeměna jednoho druhu na jiný je nepřípustná; aniž by bylo řečeno, kde je ta hranice, kdy je živočich stále jedním druhem a kdy už jiným? Ukázali jsme si, že mezidruhové křížení je možné, že s genovými manipulacemi to není tak horké, jak je prezentováno a že archeologické a antropologické nálezy se dají interpretovat různě, ale existuje řada metod, jak určit, která interpretace je pravděpodobnější, než jiná.
Tento díl je dílem posledním, bude věnován většímu množství kratších kapitolek, které vyplňují zbytek této knihy, a zároveň obsahuje shrnutí toho, co jsme si z knihy (ne)odnesli.


Porovnání genu a stavby těla

Kapitolka pojednává o tzv. "oblíbeném argumentu evolucionistů", totiž o tom, že z "genetického pohledu" jsme z asi 98% podobni šimpanzům. Autor udává, že to dle evolucionistů znamená, že jsme se ze šimpanze vyvinuli, přitom s banánem jsme si takhle podobni z 50%, a že bychom se vyvinuli z banánu je přece blbost.
Znovu a naposledy, ze šimpanze jsme se nevyvinuli. Jen jsme s ním ještě poměrně nedávno sdíleli společného předka. Když se podíváme napříč organsimy, zjistíme, že s kočkou jsme si podobni na 90%, s krávou na 80%, s myší na 75% a s octomilkou na 65%. [1] Procento podobnosti závisí především na míře příbuznosti dle oddělení vývojových větví. 50ti procentní podobnost představuje konzervovanou DNA z doby, kdy jak rostlinná, tak živočišná (Opisthokonta) větev od sebe oddělily (asi před 1,5 miliardou let). [1]
"Evolucionisté také s oblibou tvrdí to, že podobnost stavby ruky člověka s jinými tvory je důkazem evoluce. To je samozřejmě také omyl. Je to jen důkazem toho, že máme společného designéra a že se mu konstrukce ruce osvědčila, tak ji použil s různými modifikacemi u různých živočichů. To je všechno."
Argumentem "je to tak, protože to tak bylo vytvořeno"; alias tvůrci to fungovalo, tak to použil znovu, jde samozřejmě odůvodnit krásně vše. Nevysvětluje to však náznaky struktur, které by byly jednomu organismu k ničemu, popřípadě pozůstatky struktur, které byly eliminovány. Jak se například bohu osvědčily na kostře pozorovatelné zbytky končetin u beznohých ještěřů a hadů? [2]
Jako poslední tu máme plivnutí na Haeckelův biogenetický zákon.
Podobnost embryí různých živočichů je smetena ze stolu tím, že když se díváme na 4 3D tělesa s kružnicovou podstavou ze zdola, taky nám přijdou stejný; záleží na úhlu pohledu. Argument dost mimo, autor si to nejspíš uvědomil, proto dodal naši oblíbenou tvůrčí frázi "tvůrci se to osvědčilo". Nevím, v čem se u člověka osvědčilo tvořit ocásek, který pak opět zanikne, ale budiž.


Vše dokonale pasuje

"Jako další věc bych chtěl poukázat, že KAŽDÝ zdravý živočich na zemi je dokonalý a životaschopný. VŠICHNI zdraví živočichové jsou tak dokonalí, že není vůbec nutný zásah člověka, že by musel chirurgicky napravovat u všech jedinců nějakého druhu nějaký vývojový defekt, který by byl nevyhnutelným průvodním jevem evolučního procesu, kdyby nějaký vůbec byl."
Tomu říkám geniální myšlenka. "Všichni zdraví jsou životaschopní a není třeba je napravovat". Čím to asi bude? Možná tím, že jsou zdraví? Tím, že přirozeným výběrem nebyli potraceni, nezemřeli hned po porodu? Poukazovat na to, že všichni zdraví živočichové jsou zdraví, mi přijde hodně, hodně mimo. To, co autor dělá, je prakticky zavírání očí nad genetickými chorobami a vývojovými vadami, které zkrátka byly, jsou a budou. Ilustrační fota stranou, jelikož mé články jsou určeny všem, kdo o ně mají zájem, a to i mladším, citlivějším či choulostivějším jedincům. (musí stačit albinismus)
Pak následuje vyzvedávání perfektního přizpůsobení stavby orgánů jejich funkci. Není vůbec zohledněna možnost, že funkce je jakýmsi důsledkem stavby a zároveň naopak; opět tu máme ten "oboustranný systém", zmiňovaný v předchozím díle.
A dál vyzvedavání "samoopravných" procesů, o kterých autor píše téměř jako o magii, a snad si je tak i vysvětluje, každopádně není co namítat, jelikož formulace jsou natolik vágní, že k tomu není prostor.

Kapitolu "Dokonalé stvoření" si dovolím vynechat, jelikož neobsahuje nic, co již nebylo řečeno, a nic, čemu by se dalo racionálně oponovat (viz "bylo to tak stvořeno").

Zacyklený problém

A máme tu klasické "Co bylo dřív, slepice nebo vejce?". Jak příhodné k tomuto blogu.
Tento rádoby paradox jsem slyšela už jako dítě ve školce. Rozhodně ze sebe nechcu dělat nějakou "child prodigy", to jsem bohužel nebyla ani zdaleka. Ale dokázala jsem vymyslet odpověď na otázky jako "Jak zní zvuk jedné tleskající ruky," a podobně; do té kategorie spadá i tahle prupovídka. Říkala jsem, že vejce; není řečeno, že to vejce je slepičí, tudíž jde o vejce nějakého plaza, ze kterého se slepice vyvinula. A tak nějak jsem těm vejcím nepřestala fandit a stala jsem se také jedním.
Ráda bych podotkla, že má výchova nebyla militantně ateistická, spíš naopak - liberálně teistická (toto zmiňuji proto, že by jistě nejeden člověk namítl, že děcka opakují to, co říkají rodiče; v České republice je tedy celkem pravděpodobné, že se trefíte do ateistů, vedoucí tímto směrem i své děti).
Autor doslova šílí nad představou, že se nemohl narodit první lev, když neexistovala žádná lví matka, jak se vůbec mohl vyvinout savec bez savce, a tak dále. Autor si však nohy v pochopení podkopal sám tím, že zavrhl, že by mohlo z jednoho druhu vzniknout něco jiného, než ten samý druh (bez definice druhu); pak se nedivím, že kvůli lvovi nadělá tolik povyku.
Autor pak začne mluvit něco o vývoji plodu mimo tělo matky (snad že by fetus ležel někde ve křoví); nechápu, kde to vzal, ale dobře. Vývoj plodu mimo tělo matky je označeno za utopii. Neříkejte to raději všem vejcorodým živočichům. Poslední, co potřebujeme, je tuna vejcorodých s existenční krizí.
Nejdojemnější je závěr kapitoly, kdy je ze všeho vyvozen závěr, že mutace a přírodní výběr se dostávají do "řádné trhliny". Dojemné je to proto, že skoro brečím zoufalstvím, ale důvod, proč je sakra ta mutace a přírodní výběr na odstřel, jsem tam fakt nevyčetla. Asi proto, že tam není.

Miliony a miliony let

Kapitolka je krásně uvedena. Prý má vyvrátit tzv. "mýtus", že organismy vznikly za miliony a miliony let. Obsah článku však nic ze slibovaného nesplňuje. Neřeší se totiž časové údaje, ale chybování mutací a následná smrt, s tím, že s každým mrtvým jedincem se jde od nuly.
Nejen, že nebyla vůbec řeč o těch milionech a milionech let; zdá se mi, že autor nějak ignoruje existenci populace, tudíž že živočich, který zahynul, není jedinou formou života. Může existovat x populací jiného druhu, a mnohem více populací y jiných druhů. Za tuto chybu může pravděpodobně předpoklad nějakého cíle, ke kterému se spěje.
Další věc, co nám stagnuje, je četnost vzniku mutací. Ty "miliony a miliony let" se totiž neuvádí jen tak. Datace jsou prováděny různými metodami, každopádně to, co chci vyzvednout, je právě četnost vzniku mutací, které bez působení nějakého mutagenu (tedy spontánní) nejsou natolik běžné, aby kvůli nim vymřel téměř každý živočich, který se dostane do určitého "stádia vývoje", jak je nám prezentováno.

Druhá část kapitolky operuje s vývinem různých reprodukčních orgánů, respektive vývoj dvou různých pohlaví. Autor tak nějak předpokládá, že se pohlaví musely vyvinout nezávisle na sobě za kvanta let, tedy na různých místech v různých časech. Autor ale nebere v potaz, že vývoj pohlaví jednoho doprovázel vývoj pohlaví druhého, jelikož v prenatárním vývoji vzniká jakýsi "univerzální systém", ze kterého se dál vyvine buď muž, nebo žena; záleží na přítomnosti chromosomu Y (viz obrázek).
Máme zde vloženu irelevantní větu:
"Víme, že vědci se pokoušeli o mezidruhové křížení, avšak bez úspěchu."
O mezidruhovém křížení (i bez pánů vědců) víc v minulém díle. Navíc by se hodilo zdrojovat, těžko říct, o jaký neúspěch jde. Pro experimentální účely byly vytvořeni i hybridi člověka a myši (nejsou to žádní myšolidi, jak by si kdekdo představoval, pouze o myšky, které měly některé buňky na těle lidské).
Ještě úsměvnější je tvrzení, že kdyby se rybě okamžitě nevytvořily žábra, udusila by se. To, že by prapraprapra-ryba vůbec dýchání nepotřebovala, tak jako vodní bezobratlí, popřípadě že mohla mít nějaký alternativní tělní plán, který by žabrům předcházel a byl dostačující, není vůbec zohledněno.


Kapitolu "Tvrdý oříšek pro evoluci" si dovolím vynechat, jelikož je krátká, neobsahuje nic nového ani zajímavého, a autor nezohledňuje, že přítomnost odlišných struktur na místech, kde máme dnes nějaké orgány, by zkrátka jen ovlivnila to, jak by byl organismus stavěn (například kdyby se na místě srdce vyvinul močový měchýř, organismus by byl tomuto faktu přizpůsoben a vyvinul by alternativní cestu vylučování, například v podobě dalšího otvoru či prodloužené močové trubice, podobně by byla vyvinuta alternativní struktura za srdce, která by dostatečně splňovala funkci, jen by byla jinak umístěna a jinak stavěna).

Experiment

Je uveden Millerův-Ureyův experiment, tedy vznik aminokyselin z určité atmosféry po přidání energie v podobě výboje. Dostáváme se tedy k abiogenezi, ke vzniku života, což není to samé, jako evoluce (k podobné záměně dochází i v kauze Comfort a více méně v každé publikaci, která evoluci oponuje).
Je uvedeno, že v tomhle pokusu nevznikly žádné nukleové kyseliny a také bylo později zjištěno, že atmosféra má jiné složení a výsledky experimentu s tímto složením přineslo výsledky jiné (není však uvedeno ani složení, ani, jaké výsledky to přineslo). Původně se spekulovalo, že komponenty nukleových kyselin se mohly dostat na Zemi z jiných částí vesmíru. V lednu letošního roku (2015) však vyšel článek v časopisu Science; bylo zjištěno, že nukleovým kyselinám pravděpodobně předcházel protein. Byl objeven protein, který dokáže plnit funkci RNA, což uvedlo do pozadí dosud převažující RNA svět; tedy teorii, že RNA předcházela vzniku DNA (což se nevylučuje) a pro vznik proteinů je nepostradatelná. Každopádně vidíme, že nukleové kyseliny nemusely nutně vzniknout v rané atmosféře, ale někdy později, a ničemu to nevadilo.
"A to už nemluvím ani o tom, že taková atmosféra by zabila všechno živé."
Autora nenapadlo, že třeba právě proto existuje tolik bezobratlých i obratlovců, kteří žijí ve vodě, jelikož jim předcházel vývoj na vodu vázaný, kde na ně tato atmosféra neměla vliv, a až s vývinem sinic se stala atmosféra dýchatelnou.

Kapitolu "Život ve vesmíru" opět vynechám, je velmi krátká a nenese v sobě téměř nic podstatného. Možnost, že ve vesmíru může existovat život i mimo naši planetu, je shrnuta ze stolu se slovy, že to není na životních podmínkách, ale na rozhodnutí stvořitele. Nikde nevidím argument, proč, i kdyby nějaký stvořitel byl, by nebylo jeho vůlí tento život vytvořit. I když z kapitolky jen těžko lze vyčíst, co se ní snažil autor říct, jestli se snaží myšlenku podpořit, či naopak... Tento problém je tu už po několikáté.


Trocha vědy

Když už jsme u evoluce rozebírali abiogenezi, bylo jen otázkou času, kdy dojde řada na stvoření vesmíru, tedy Velký třesk. Ne, že by to bylo nějak k tématu, ale držení se tématu není věcí, kterou u podobných publikací pozorujeme často. Člověk by čekal, že když se to jmenuje Revoluce v evoluci, bude se řešit evoluce. Co se dá dělat.
Věda je označena za zbabělou, když příjde na počátek všeho bytí, údajně "alibisticky" přesunula tuto otázku do filosofie. Proč nepoplivat vědu jako takovou a následně se ní pokusit argumentovat, že? Navíc, když existují vědní obory, které se vznikem světa zabývají (tudíž další výmysl v Revoluci v evoluci).
První otázka, která padá, je, odkud se vzala veškerá energie ve vesmíru.
Podle modelu inflačního vesmíru existovala před Velkým Třeskem jakási dosud nejasná forma "praenergie". Jen maličko této energie by stačilo k vytvoření veškeré energie a hmoty vesmíru.[4] Každopádně pro bližší představu, jak "to vše začalo", je potřeba nová teorie toho, jaký je vztah mezi hmotou, časem a prostorem. Odpovědi na tyto otázky by mohla přinést hypotéza strun, na které se však stále pracuje a je nutné ji testovat.[5]
Lépe by se k tématu vyjádřil někdo z oboru. Sama se ostýchám něco víc tvrdit, jelikož kosmologie jde mimo mě a nerada bych tvrdila něco, co není pravda.
K čemu se však neostýchám vyjádřit se je výrok pana autora, že:
"Věda bude přicházet do slepé uličky, pokud nepřipustíme, že Bůh skutečně existuje a je stvořitelem všeho."
Proč? Proč by měla přicházet do slepé uličky? V čem představa, že žádná nadpřirozená síla není, brání výzkumu? On je asi problém, že si asi pan autor pod pojmem "věda" představuje jen neznabohy zaobírající se evolucí, vznikem života a vesmíru (ačkoliv to je dle něj asi všechno jedno a to samé), popřípadě ještě horší individua, která geneticky modifikují organismy, hrají si na bohy, a všichni jsou ignoranti a nic neví. Představa o bohu nějak nezmění vývoj nanotechnologií, výzkum možnosti vývinu inhibitoru proti včelím virům nebo ekotoxikologické testování.
Zbytek jsem chtěla vypustit, každopádně autor se rozhodl, že plival málo a rozhodl se poplivat i da Vinciho. Jeho náčrtky vynálezů jsou označeny za zmetky, které byly jen odkoukané od přírody.
Proboha, proč? Ten člověk žil před 500 lety, tři století před tím, než se vůbec někdo pokusil létat, čtyři století před prvním letadlem. Odsoudit nadčasovou myšlenku v době, kdy nejsou dostupné technologie a materiál pro výrobu skutečně funkční verze původního návrhu? Vážně? Podívejte na něj, jak smutně kouká.
Je zajímavé, jak je vyzvedáván člověk jako dokonalé stvoření bohovo, ale na druhou stranu je člověk prezentován jako blbec, což je přinejmenším nedokonalé.

Zbytek kapitol shrnu do jedné jediné, jelikož jsou krátké a neobsahují téměř nic, co se týče evoluce.

Výplň, alias minikapitolky

Lživí evolucionisté nás oblbli svými lži, a stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Toť je shrnutí kapitoly "Čemu věřit?". Jenže co by z toho sakra kdo měl? Co by komu přineslo šířit složité lži? Nevíte, že když chcete efektivně lhát, musí být ty lži co nejjednodušší a obsahovat co nejméně detailů, aby byly dobře zapamatovatelné a univerzální? Proč by navíc někdo vytvořil nedodělanou lež? Evoluce není definitivní a snad nikdy nebude, jelikož se vždy může najít fosilie, díky které se stromy přeskládají. Proč by to sakra někdo dělal?
Kapitolu "Mobil a člověk" lze shrnout slovy: o mobilu nepochybujem, že ho někdo udělal, tak proč pochybujeme u člověka, který je mnohem promakanější? Asi to bude tím, že jsme tak nějak organičtí. Jsme živí. Nejsme stroje. Tato kapitola je jen jednou oddělenou verzí, jak říct něco, co už autor sdělil stokrát. Nechápu, proč se tak rád opakuje.
Kapitola "Jsme tu náhodou" prakticky říká, že díky stvořiteli půjdeme do nebe, což je hezčí, než prostě umřít, a proto je to pravda. Máme tu zase ty špatně interpretované šimpanzí předky, a co se mě osobně líbí, je pojem "evolucionisté", který je zaměňován za ateisty, jelikož podle autora je to nejspíš jedno a to samé. Dobře pro něj.
Nejvtipnější je ale kapitolka "Adamovo žebro". Máme 24 žeber. Když odebereme jedno, získáváme číslo 23. Člověk má 23 párů chromosomů, plus chlapům chybí jeden chromosom X, který určuje pohlaví; tudíž Bible mluví vlastně o chromosomech ne o žebrech! Snad už jen dodat: náhoda? Nemyslím si! Připomíná mi to takové ty číselné konspirace o 11. září, popřípadě o iluminátech. Je to vytvořeno koneckonců stejnou logikou.
Pokud už v té vaší metafoře bylo jedno žebro odebráno, tak proč by se mělo nějak zasahovat do zbývajícího počtu (chromosom X)? A kde se vzalo to Y?
Navíc máme 23 párů chromosomů. Ne 23; tudíž nějaký žebra jsou uplně jedno, když jich je o polovinu míň.

Závěr, neboli "Něco navíc", téměř celý vypustím, jelikož se zde pojednává jen o tom, jak super to bude v nebi a jak hříšně žijem. Několik závěrečných plivnutí na evoluci, Darwina. Vyzdvihnutí všemohoucího. Nic, co by tu nebylo předtím.
Ovšem to nejlepší na závěr - prosba o sdílení. To je správné, rozhodně sdílejte, spaste své nejbližší. Bonusové body, pokud jim poté zboříte falešné představy o této geniální e-publikaci pětidílným pojednáním o této kauze (ano, mluvím o svých článcích).
Třešničnou na dortu je výzva, aby se kreacionismus vyučoval ve škole jako rovnocenný k evoluci (a asi i k abiogenezi a Velkému třesku, jelikož pod pojem evoluce, jak jsme si z e-publikace dozvěděli, se dá schovat tohle vše), s nadějí, že jednoho dne se bude vyučovat kreace jako ta jediná správná a čistá pravda. Co na to říct?


Závěr

Autor, jak je zmíněno v prvním díle, sliboval originální, unikátní argumenty, bohužel publikace v tomto směru zklamala. Mezi věčné evergreeny je záměna evoluce, abiogeneze a Velkého třesku, stejně jako vývin člověka z opic, "přechodné formy", druhy brané nejspíš jako skupiny organismu (např. "kočičí druh") a evoluce brána jako cesta ke komplikovanějšímu. To jsou ohraná klišé, kterých je plná každá protievoluční publikace.
Autor neustále zdůrazňuje slepost mutací a dokonalost struktur živých organismů. Tyto dva motivy střídají přirovnání z oblasti výpočetní techniky, popřípadě dotaz, proč u určitých strojů nepochybujeme o tom, že má tvůrce, ale u živých organismů, schopných se reprodukovat, nám to příjde divné. DNA je prezentována jako nějaký magický kód, který obsahuje informaci uplně o všem, snad i naše první slovo a příčinu naší smrti, jelikož bůh je všemocný a všemohoucí a stvořil to tak.
Některé "argumenty" lze vysvětlit pouhým špatným pochopení základních principů evoluce a díky tomu jejich špatnou interpretací. E-kniha je však plná perel, nad kterými člověk neví, jestli se má vysmívat, nebo brečet. Mezi top perly nominuji:
  • Genialitu navržení oka tak, aby vidělo viditelné spektrum
  • Estetické posouzení viditelného spektra, které je "nejkrásnější"
  • Popření vývojových vad a vrozených nemocí
  • Vyvrácení "mýtu", že vývoj trval miliony a miliony let, bez toho, aby byla řeč k tématu
  • Konspirace s Adamovými žebry
Snad nejhorším na celé knize je fakt, že často není definováno, co si pod daným slovem autor představuje, často není hovořeno vůbec k tématu a často člověk, ačkoli se opravdu snaží, nedojde na to, co daným chtěl básník říct. Četba se proto stává frustrující i bez všech těch argumentačních, logických i znalostních chyb, kterých je tato rádoby revoluční přednáška plná. Zdrojování je kapitola sama pro sebe.
Autorovi doporučuji nějak slušně se obecně vzdělat v biologii či v jakémkoliv libovolném přírodovědném oboru (snad i v jazyce). Z toho, co píše, je totiž hodně cítit, že si ze znalostí vzal jen to, co se mu hodilo k tématu, ale nějaká obecná znalost či schopnost vidět věci v souvislostech chybí.
Publikace jako taková je jednostranná, postavená na tom, že ponořováním jedné strany se vyšvihne strana druhá, která má být stranou vítěznou. Informace, které jsou použity, nebyly nejspíš dvakrát ověřovány pro svou aktuálnost. Argumenty jsou postaveny na špatné interpretaci a nejsou proto platné.
Autor sliboval, že tato kniha změní náš pohled na život, vesmír a vůbec. Nechci autora zklamat, ale za mě má miliony a miliony let evolucí stvořený palec dolů.


Zdroje:

Zdroje obrázků:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama