Peter Michalík: Revoluce v evoluci /4. díl/

17. července 2015 v 20:20 | The Wretched Egg |  Ad absurdum
Po téměř osmi měsících se vracím, a to s pokračováním kauzy "Revoluce v evoluci" (též známo jako kauza Michalík), zdlouhavější slovenské verze kauzy Comfort. Připomeňme si, co jsme se dozvěděli v posledních třech kapitolách, tedy ve třetím díle.
Verze pro ty, co neradi čtou: Nic.

Třetí díl byl napěchován úžasem nad jistými procesy, nad tím, jak vše krásně funguje a jak je vše perfektní. Na druhé straně byl také plný pochybování o tom, že by snad něco tak super mohlo vzniknout bez boha. Nemyslitelné!
Po snaze osvětlit, jak vybrané procesy fungují a proč je toho tolik schováváno za odborné termíny nastalo jedno velké nepochopení - totiž nepochopení toho, co se nám vlastně autor snaží sdělit - ne celek, spíš jednotlivé formulace byly velmi vágní, někdy dokonce jmenované procesy snad uplně vymyšlené. Moudrostí, kterou by si měl každý ze třetího dílu odnést, je, jakou informaci v sobě má zakódovanou DNA.
Třešničkou na dortu byla genialita oka a to, že je navrženo právě tak, abychom viděli viditelné spektrum, které je zároveň nejkrásnější. Protože kdybychom viděli jiné spektrum, než to, které jsme definovali jako viditelné, určitě bychom byli pěkně v pytli a neviděli nic, že? A ještě se připravit o tu krásu, kterou dokáže posoudit jen pan Michalík, který je nejspíš straškem pavím.
Poznámka: Čím jdete do knihy hlouběji, tím větší bludy naleznete. Samozřejmě se opakují stejné věci pořád dokola a podobně. Proto se uchýlím k tomu, že už nebudu o všem tak zdlouhavě psát; odkáži na předchozí díly, popřípadě utrousím nějakou hořkou poznámku.


Mutabilita

Úvodem tu máme přirovnání pozorovaného přírodního výběru k algoritmu. Ten zpropadenej Darwin to samozřejmě analyzoval a popsal.
"...Ale přitom jen pozoroval mechanismy, jak je Bůh učinil v DNA kódu u dokonale fungující tvorů. Ty mutace probíhají v přesně stanovených limitech a mají svá pravidla. Kdyby se jednalo o slepé mutace bez nějakých pravidel, tak mutacemi by vznikaly takové variace, a místo ruky by byla noha a podobné divoké výtvory."
Přesně tak! To se přeci nikdy nestalo a stát nemůže!




Ehm...
Dále se dozvídáme, že změnit tvar plastelíny je podstatně lehčí, než změnit tvar třeba ruky; asi jsme si to všichni celou dobu mysleli, protože jsme seřváni, že to tak nefunguje. Bonusové body za novotvary putují za slovo "funkcionalita".
"Evolucionisté se nezamýšlejí nad tím, jak ten program zapsaný v DNA vznikl a jak by se mohl vyvíjet, resp. které části z něj vypustit."
Jo, proč neurazit lidi, kteří výzkumu v oblasti buněčné biologie zasvětí půl života, že? (fakt neříkám, že to jsou všichni tzv. "evolucionisté"). Všichni si určitě dali předem cíl, a dál už jen hledali argumenty, které jim to potvrzovali, nebo si mysleli, že jim to potvrzují. To by třeba pan Michálik nikdy neudělal!
No, jak víme z prvního dílu, o panu autorovi nevíme nic, každopádně má evidentně slabost pro výpočetní techniku, protože už minimálně počtvrté (z toho, co si vybavuji) tu máme přirovnání k něčemu směřovánému na programy/počítače.

"Myslet si, že nový vývojový druh vznikne sám od sebe náhodnými procesy, je přesně totéž, jako předpokládat, že stejnými náhodnými procesy vznikne nová verze operačního systému Windows. Tak, jako u tohoto příkladu je úplně každému jasné, že nové Windows takto přece vzniknout nemohou, stejně musí být jasné, že žádný tvor také nemůže takto vzniknout."
Následující odstavec jsem několikrát zcela vymazala a přepsala. Nakonec jsem došla k názoru, že nic vysvětlovat ani rozebírat nemá cenu, jelikož předchozí výrok vychází z předpokladu, že jakmile se něco chová podle nějakých zákonitostí, lze to srovnat. A že jakékoliv zákonitosti musí někdo předem určit.
Jenže ono je třeba vzít v potaz, že zákonitosti jsou pouze odrazem toho, co je pozorováno a naopak. Zákonitost je nástrojem, jak popsat určitý opakující se jev. Zároveň tedy můžeme tento nástroj použít, abychom ten samý jev vysvětlili a nějak zařadili, pokud ho pozorujeme v nějaké jiné situaci, třeba i na jiné úrovni (například na úrovni buněčné lze vysvětlit určité pochody díky jevům na úrovni atomů).
Pokud něco tvoříme, funguje zákonitost jen jednostranně - je to tak proto, že to tak bylo vytvořeno. Kdybychom chtěli být "oboustranní" v tomto případě, mělo by to fungovat i tak, že to bylo vytvořeno, protože je to přesně takové. Pokud jste četli některý z předchozích dílů, jistě si všimnete, že se však s podobnými výroky setkáváme. Jenže z logického hlediska tato "druhostranná" varianta zcela padá, jelikož vytvoření předchází samotné existenci jevu. Jde totiž o to, že důvodem k tomu, že to bylo vytvořeno, je fakt, že je to takové, jaké to je. Vytvoření však muselo tomuto jevu předcházet. Sama se v tom zamotávám, tak jeden příklad za všechny: je to podobné, jako kdybychom řekli, že se člověk narodil (nebo "byl stvořen"), protože má dobré známky ve škole. Narození ("stvoření") předcházelo známkám, tudíž nimi nelze argumentovat.

Podobnou logikou lze doplnit i následující část, opět s oblíbenou počítačovou metaforou; tentokrát tu chceme po dítěti (alias mutabilitě), aby zaoblilo na nějakem modelu pro 3D tisk hrany kostky, načež jeho úsměvnou (alespoň dle autora) reakcí na úkol by bylo "mačkání do klávesnice básničky, co se naučilo ve školce, a dalších znaků", čemuž se asi smějeme (nesmějeme, nebylo to vtipný). Osobně si myslím, že dnešní děti jsou schopny věcí, co by do nich člověk neřekl, když jde o výpočetní techniku, ale o to teď nejde.
Autor totiž neustále vychází z toho, že je dán nějaký cíl, kterého je třeba dosáhnout, tím cílem je dle něj nový druh. Je třeba však brát v potaz, že co je nový druh a co už ne vyplívá pouze z lidské potřeby vše nějak kategorizovat a zaškatulkovat. Také je třeba si uvědomit, že evoluce źádný konečný cíl nikdy nemá. Autor sice neustále uvádí, jak je mutabilita slepá, ale zároveň jí neustále dává nějaké konkrétní cíle, což si trošku odporuje.
Mutabilita je totiž špatná, když je vašim oponentem, ale zároveň ji lze použít jako vlastní, dobrou oporu, jak se dozvíme za chvíli.

"Mutabilita funguje POUZE v rámci jedinců téhož druhu, tedy mezidruhové zobecnění nebo přenesení tohoto principu na celý život obecně NEBYLO NIKDY pozorováno a je proto nesprávné. V přírodě není pozorováno a není možné křížení jedinců jinak, než pouze v rámci svého druhu. Tedy nemůžeme to zobecnit ani na skupinu ptáků, neboť není možné křížit orla s vrabcem, pštrosa se slepicí a podobně, a tady evoluce už selhává v samotné své podstatě, jak je definována dnes, jako univerzální obecná teorie vzniku života na zemi, neboť tento proces se děje JEDINĚ v rámci jednoho druhu."
Nevím, kde začít. On totiž pan autor tu mluví o mutabilitě jako snad o informaci, kterou si mají mezi sebou všichni živočichové předávat, aby se nějak vyvíjeli. Přitom mutabilita je pouze schopnost mutovat, jakýsi předpoklad, že lze k mutaci dojít. Nic víc, nic míň. Vynechám tu nejzajímavější část (mezidruhové křížení) a přejdu k závěru, který je opravdovou chuťovkou.
Co se mi velmi líbí, je fakt, že pan autor říká, jak evoluce selhává ve své samotné podstatě, k tomu, jak je definována dnes a bla bla bla.. ale nezmíní, co za podstatu to tedy je? Mezidruhový přenos? Je to pro mě celkem novinka, jelikož doteď jsme se tu bavili neustále o mutacích (pan autor používá místo toho mutabilitu), jako o hnacím motoru evoluce (jen jedním z nich, jak už po předchozích dílech víme). A najednou tu máme nějaké mezidruhové křížení. Snad, aby si předali tu mutaci. Ale v čem jiném by pak byl nový druh odlišný, když ne v té mutaci? Co by mělo mezidruhové křížení za smysl? Nevím vůbec, proč to najednou pan autor vytáhl.
Na závěr jsem si nechala mezidruhové křížení, ke kterému nikdy přirozeně nedochází, jedině zlými genetickými modifikacemi. Ale o těch ještě uslyšíme.
No, k těm mezidruhovým křížencům... co takový mezek? Mula? Je celkem známá informace, že jde o křížence koně a osla. Kůň a osel jsou odlišné druhy, s tím jistě bude souhlasit i pan autor. Jde o to, že různé druhy se křížit můžou, pokud jsou dostatečně příbuzný, mohou dát i potomstvo, ovšem ne plodné. Ale to opět záleží pouze a pouze na příbuznosti.
Příkladem mezidruhového křížení, ze kterého vzejde plodné potomstvo, je má oblíbená fretka a tchoř. Tchoř byl jakýmsi předkem fretky, a ačkoli je lze již klasifikovat jako odlišné druhy, jsou si díky této skutečnosti velmi příbuzní, a velmi často tak jejich křížením vznikají hybridi těchto dvou druhů. Tito potomci mohou mít dál plodné potomstvo, a nemusí dojít ke křížení hybridů mezi sebou - opět se mohou křížit s běžnou fretkou. Že k tomu nemůže dojít ve volné přírodě bych radši nezmiňovala na Novém Zélandu, kdy díky pár uprchlým fretkám došlo k přemnožení těchto hybridů, kteří pak nadělali paseku v tamnější přírodě [1] (ostatně jako cokoliv, co se přemnoží).
Dalšími příklady mezidruhových hybridů jsou například tyto kočkovité šelmy: liger (tygr samice + lev samec), tigon (tygr samec + lev samice) liliger (lev + ligon), litigon (tigon + lev).

Následuje pár slov k tomu, že můžeme získat selekcí jen variety téhož druhu, nikoli nový druh, a tak dále, a tak dále. Jenže kde je ta hranice, kde je něco ještě jeden druh a už ne druh odlišný? Tohle jsme už myslím jednou řešili, a to v kauze Comfort. Mám pocit, že pan autor v něm má jistý vzor a studnici inspirace. Ony samozřejmě existují definice druhu a metodiky, jak určít míru příbuznosti. V okamžiku, kdy se však někdo chce ohánět novým druhem, potřebujeme vědět, jak si nový druh představuje on, abychom mu mohli poskytnout uspokojivou odpověď. Když nám není za celou dobu poskytnuta, nedá se nic dělat.

Žába v hrnci

Troška francouzské kuchyně, zdá se. Na úvod tu máme starou známou prupovídku o žabce, která vyskočí, když ji hodíte do horké vody (reálně by se tak asi nestalo, ale budiž), zato se pěkně pomalu uvaří, když bude voda ze studena postupně zahřívána. No, potom je nám ukázana fotka člověka a opice, s tím, že:
"Evolucionisté vidí v těchto dvou obrázcích jediný rozdíl a to pár milionů let, než se z opičích předků vyvinul člověk a pokládají je vlastně za vzdálené příbuzné. Při troše představivosti a s přimhouřeným okem by se tomu dalo i uvěřit."
Dále tu máme nějaký jednobuněčný organismus a toho samého člověka vedle sebe.
"Jak tvrdí evolucionisté, tak veškerý život na naší planetě vznikl někde ve vodě z jednobuněčného organismu."
S tím, že podoba je nulová, a kdybychom si odmysleli veškeré ostatní formy života, co známe, nikdy by nás nenapadlo, že by se z té jednobuněčné mrchy vyvinul člověk.

Asi tím budu autora šokovat a budu za blbce, ale ten obrázek s jedninou buňkou vedle člověka mi příjde akurátnější, než ten vedle šimpanze. Proč? Protože přes veškerou příbuznoust se šimpanzi (jsme jim příbuznější, než jsou šimpanzi příbuzní s jinými druhy lidoopů) se z nich člověk nevyvinul. Jde o jinou vývojovou větev, odštěpenou poměrně nedávno, ale přece.
Kdežto ta jedna buňka... Fotka je černobílá a nelze vidět moc detailů, tudíž nemůžu určit, co je to za za organismus, popřípadě jestli je to jen buňka. Vidím něco, co by mohly být potravní vakuoly, každopádně takto nějak mohla vypadat i nejstarší eukaryontická buňka, ke které naše vývojová větev vede.

Zbytek kapitoly není zajímavý. Obsahuje demonizování stereotypů a vštěpování evoluce do dětí, ačkoliv jak už bylo jednou rozebráno v některém z předchozích článků, realita bývá spíš opačná - totiž, že pokud je do dětí něco vštěpováno, je to spíš anti-evoluční.

A došli jsme ke kapitole, kterou jsem tak nějak od konce "Mutability" předpokládala, a tou je:

Genové manipulace

Tato kapitola se věnuje prakticky neuváženosti při provádění genového inženýrství, o omezených znalostech, které člověk pro používání metod genového inženýrství má, o tom, jak riskantní to je, a podobně. Proč by to mělo dopadnout zle? Protože jak se začne člověk angažovat, vždy vše zvoře.
Příklady, které uvádí, je vyhubení vrabců v Číně, vymýcení řas v jezeře pomocí agresivních (a následně invazivních) ryb a nasazení zajíců (byli to králíci, poznámka autorky) do Austrálie. Příklady jsou to celkem nešťastné, jelikož tyto případy mají kořeny relativně hluboko v minulosti, kdy na ekologii nikdo moc nehleděl, což se samozřejmě (a je to dobře) změnilo. V některých státech se díky těmto zkušenostem například nemohou chovat některá zvířata jako domácí mazlíčci.
Genové inženýrství a modifikace je velmi striktně (někdy až zbytečně moc) kontrolováno a regulováno, na každou změnu se musí sehnat povolení. Za nepovolenou manipulaci jsou milionové sankce. S geneticky upraveným organismem nemůže zacházet, dokonce ani pobývat v místnosti nikdo, kdo nemá speciální školení. A těch organismů taky není moc.

Vykopávky

Jsme poučeni o tom, že se našli lebky, které vypadali jako lidské, ale měly jiné rysy. Jenže autor pořád vychází z nějaké evoluce v rámci druhů, zatímco jiný druh se vylučuje, člověk moc nechápe, co tím chce říct. Opět nevíme, jak autor definuje druh, takže jen těžko na to něco říkat.
"...možné jsou změny stavby těla pouze v rámci jednoho druhu. Tedy mohlo se stát, že před časem mohl mít člověk jiné rysy ve stavbě těla."
Ano, člověk, jak ho známe dnes, byl opravdu trochu robustnější. Jenže těžko říct, o kterém nálezu mluví. Šlo o raného H. sapienta? Nebo šlo o nějaké mnohem ranější formy člověka, či jeho součastníka? Těch nálezů je relativně hodně, a druhů na základě nich popsaných taky víc než dost. Všichni jsou podobni člověku, v určitých rysech. Ale jen málokterý z nich je přímým předkem člověka. Nebo snad všechy ty lebky patří dnešnímu člověku, který se však stihl za ty čtyři tisíce let, co Země existuje (nebo kolik to udávají) proměnit z téměř pongida na dnešního člověka? Ale všechno v rámci jednoho druhu, samozřejmě, protože změna mimo druh je nemyslitelná, ačkoliv evolucí je jakákoliv změna, a stejně ji chcete nějak vyvracet, i když změny v rámci druhu jsou v pořádku.
"...To samozřejmě neznamená to, že nutně ranní člověk byl přihlouplý a neinteligentní. Jistěže neměli znalosti přibližující se dnešním poznatkům. V knížkách jsou sice nakreslení tito lidé shrbení, chlupatí, rozcuchaní a s nepříčetným vzezřením v obličeji, ale to je způsobeno bujnou fantazií autora a snahou přizpůsobit si fakta své teorii."

Víte, nevím jak je to s člověkem ranním, ale s člověkem raným je to takhle: vzhledem ke schopnosti vytvářet nejrůznější nástroje, vytvářet nějakou hierarchii ve skupině a podobně byli celkem na výši. To se však nevylučuje s jejich vzhledem. Lidé měli celkem těžký život, často se například při lovu zranili, často těmto zraněním podléhali. Ne, neholili se a nečesali se, nedodržovali správné držení těla dle etikety a netvářili se vždy šťastně, když museli bojovat o přežití. Nevím, co to má co dělat s přizpůsobováním faktů nějaké teorii.
"...A přitom to ani nutně nemusí být ve vykopávkách všechno kosti patřící člověku..."
Nemusí. Ale to už je práce zkušených antropologů, aby posoudili. A následných analýz, které by to potvrdili či vyvrátili. Nějaké špekulování jde stranou.
Závěrem je zmíněné nějaké železné kladivo, které prý vyvrací evoluci, podobně jako stopy dinosaura a člověka nalezené vedle sebe. Jako odkaz (zdroj) je uvedena stránka creationevidence.org, na které jsem však nic nenašla (nebyl to taky přímý odkaz), tudíž těžko říct, co si o tom mám myslet. Ke kladivu se s prominutím nevyjádřím, jelikož jsem nepochopila podstatu důkazu, každopádně co se týče stop...
Jedná se o stopy nalezeny u Paluxy River. Některé z nich byly falešné, místní obyvatelé je vytvořili, aby přilákali návštěvníky během Velké ekonomické deprese. [2] Tyto stopy nevypadají tak, jak by lidské stopy v blátě měly vypadat. Jiné stopy jsou pravé; vypadají autenticky tak, jak mají stopy zanechané v blátě vypadat. V 80. letech Glen Kuban tyto stopy zkoumal. Prohlásil, že se jedná o stopy dvounohého dinosaura s třemi prsty. Stopy byly dál zkoumány z pohledu lidské anatomie a neodpovídaly lidským stopám, proto bylo toto tvrzení vyvráceno; dle velikosti chodidla byla vypočítána průměrná výška člověka, jenže vzdálenost stop od sebe neodpovídala vypočítané výšce. Odpovídá však právě dvounohému dinosaurovi. [3] [4]


Každopádně, na závěr si ještě rýpnu. Když jsme u toho mezidruhového křížení v rámci jednoho "druhu" a u vývoje člověka...
Jak vysvětlíte ty 2-4% neanderthálské DNA v součastné lidské populaci?

Pokračování příště!


Zdroje:
[1] Ferrets: New Zealand animal pests". Department of Conservation. New Zealand Department of Conservation (DOC). 11 August 2006. Archived from the original on 24 July 2014. Retrieved 25 July 2014.
[3] Godfrey, L. R. (1985). "Foot Notes of an Anatomist". Creation/Evolution. 1 5 (15): 16-36.[4] Kuban, G (1986). "A Summary of the Taylor Site Evidence". Creation/Evolution 6 (1): 10-18.

Zdroje obrázků:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama