Červenec 2015

Peter Michalík: Revoluce v evoluci /5. díl/

21. července 2015 v 4:11 | The Wretched Egg |  Ad absurdum
V předchozím díle naší dlouhé cesty za rozluštěním polopravd, omylů a mýtů e-publikace Revoluce v Evoluci, jsme si ukázali, že mutace chybují a nejsou neomylné. Poté jsme se dozvěděli, že změnit něco na živé hmotě není tak jednoduché, jako změnit něco na plastelíně, a byli jsme lingvisticky obohaceni o slovo "funkcionalita". Přirovnání z výpočetní techniky střídala mutabilita, která je akceptovatelná v rámci jednoho druhu, ale přeměna jednoho druhu na jiný je nepřípustná; aniž by bylo řečeno, kde je ta hranice, kdy je živočich stále jedním druhem a kdy už jiným? Ukázali jsme si, že mezidruhové křížení je možné, že s genovými manipulacemi to není tak horké, jak je prezentováno a že archeologické a antropologické nálezy se dají interpretovat různě, ale existuje řada metod, jak určit, která interpretace je pravděpodobnější, než jiná.
Tento díl je dílem posledním, bude věnován většímu množství kratších kapitolek, které vyplňují zbytek této knihy, a zároveň obsahuje shrnutí toho, co jsme si z knihy (ne)odnesli.


Peter Michalík: Revoluce v evoluci /4. díl/

17. července 2015 v 20:20 | The Wretched Egg |  Ad absurdum
Po téměř osmi měsících se vracím, a to s pokračováním kauzy "Revoluce v evoluci" (též známo jako kauza Michalík), zdlouhavější slovenské verze kauzy Comfort. Připomeňme si, co jsme se dozvěděli v posledních třech kapitolách, tedy ve třetím díle.
Verze pro ty, co neradi čtou: Nic.

Třetí díl byl napěchován úžasem nad jistými procesy, nad tím, jak vše krásně funguje a jak je vše perfektní. Na druhé straně byl také plný pochybování o tom, že by snad něco tak super mohlo vzniknout bez boha. Nemyslitelné!
Po snaze osvětlit, jak vybrané procesy fungují a proč je toho tolik schováváno za odborné termíny nastalo jedno velké nepochopení - totiž nepochopení toho, co se nám vlastně autor snaží sdělit - ne celek, spíš jednotlivé formulace byly velmi vágní, někdy dokonce jmenované procesy snad uplně vymyšlené. Moudrostí, kterou by si měl každý ze třetího dílu odnést, je, jakou informaci v sobě má zakódovanou DNA.
Třešničkou na dortu byla genialita oka a to, že je navrženo právě tak, abychom viděli viditelné spektrum, které je zároveň nejkrásnější. Protože kdybychom viděli jiné spektrum, než to, které jsme definovali jako viditelné, určitě bychom byli pěkně v pytli a neviděli nic, že? A ještě se připravit o tu krásu, kterou dokáže posoudit jen pan Michalík, který je nejspíš straškem pavím.
Poznámka: Čím jdete do knihy hlouběji, tím větší bludy naleznete. Samozřejmě se opakují stejné věci pořád dokola a podobně. Proto se uchýlím k tomu, že už nebudu o všem tak zdlouhavě psát; odkáži na předchozí díly, popřípadě utrousím nějakou hořkou poznámku.