Peter Michalík: Revoluce v evoluci / 3.díl /

15. listopadu 2014 v 21:00 | The Wretched Egg |  Ad absurdum
V předchozím díle jsme pokračovali v rozboru e-knihy Petera Machalíka, Revoluce v evoluci. Znovu jsme se setkali s evergreeny, jako je slepá náhoda, přechodná stádia v současnosti či vývoj jako nástroj ke zdokonalování organismu jako takového. Byli jsme autorem poučeni pomocí jeho rychlokurzu genetiky, ke kterému jsme provedli několik komentářů a upřesnění a přidali jsme několik detailů. Řekli jsme si něco o nekódující DNA a o tom, jak skutečně může potvrzovat evoluci. Na druhou stranu jsme si řekli čím by mohl být způsoben fakt, že krytosemenné rostliny mají mnohonásobně delší genetickou informaci než člověk. Zajímavou vložkou byl vývoj peří a křídel u dinosaurů. Konečně jsme si řekli, jak se to má s mutacemi a zmínili jsme další hybné síly evoluce. Velkou roli sehrálo jakési "to" několikrát použito autorem, které nejspíš pro nás všechny zůstane navždy záhadou.
V tomto díle nás čeká bohužel vysoce faktografický rozbor několika dalších kapitol (a mé znalosti histologie a organologie jsou omezené, tudíž k napsání tohoto článku bylo použito mnoho zdrojů), které se však skládají hlavně z odrážek s různými pojmy. Pochopím tedy, když článek nebudete považovat za jeden z nejzáživnější, ani pro mě nebylo moc záživné ho psát. Zároveň je někdy důležité brát článek v kontextu s knihou (ostatně jako vždy), protože někdy se může zdát můj monolog, např. o slzném aparátu, tak trošku nesmyslný.
Pozn.: Tento článek jsem rozepsala v září a vracím se k němu nyní, v listopadu. Proto je možné, že se bude měnit styl psaní.


Regulační procesy

Tato kapitola je z 90% jen výčet různých metabolických dějů, které autor označuje jako regulační procesy (ačkoliv některé z nich nemají s regulací nic společného). Je vyzdvižena preciznost těchto pochodů a vše zdůvodněno tak, jak nás to provází celou knihou - inteligentním designem. Jak už jsem zmínila, všude je použito slovo regulace, i když přesnější pojem by bylo "udržování stálé hladiny..."; nejde totiž jen o snižování (onu regulaci), ale i o zvyšování.
Vznik funkcí souvisí s vývojem orgánů, které je vykonávají. Příkladem může být již v prvním díle zmíněný vývoj komor u srdce (u obojživelníků neexistující, u plazů částečná, u krokodýlů, ptáků a savců již zcela vyvinutá), díky které se nemísí okysličená krev s neokysličenou. I toto se zdá být "precizně navrženo", i když za prvé za vším stojí vývoj, tudíž to nebylo navrženo, a za druhé se u některých živočichů tato krev stále mísí, tudíž to není ani precizní. Jsou tedy procesy uvedené v knize opravdu tak bezchybné a dokonalé, inteligentně navržené?
Udržování stálé teploty těla (termoregulace) probíhá v těle teplokrevných živočichů. Stálá teplota je nezbytná pro správné fungování metabolismu a pro průběh enzymatických reakcí[1]; již při teplotě nad 41°C hrozí poškození nervových buněk, při teplotě pod 28°C naopak hypotermie. Termoregulaci řídí hypothalamus (část mozku), který získává signály pomocí termoreceptorů.[1] V těle vzniká velké množství tepla činností vitálních orgánů (srdce, játra, ledviny, mozek...). Nadměrného tepla se tělo zbavuje fyzikálními procesy, jako je sálání či pocení (které mělo svoji vlastní odrážku, nejspíš ho autor považuje za kapitolu samu o sobě). Při nízkých teplotách se tělo naopak brání napřímením chlupů v důsledku stahu svalu - vzpřimovače chlupu. I přes tyto a další opatření (tuková izolace a další) však může dojít k úžehu, úpalu i podchlazení.
Udržován správné hladiny cukru v krvi (glykemie) je zaštítěno dvěma hormony produkovanými Langerhansovými ostrůvky slinivky břišní - známým inzulinem, který hladinu cukru v krvi zvyšuje, a méně známým glukagonem, který jakožto antagonista inzulinu hladinu cukru v krvi zvyšuje. Každý hormon má však svou hyperfunkci i hypofunkci - neblahý efekt v případě, že je až moc či pomálu. V případě inzulinu jeho větší dávka vyvolává neklid a třes v důsledku vychytávání glukosy z krve. Jeho hypofunkci zná snad každý z nás - diabetes mellitus. Když dojde v chybě u samotné řídící jednotky, špatně je pak něco "regulováno". Preciznost nepreciznost.
Další na řadě je regulace tuků. Nevím, co tímto pojmem chtěl básník říct, snad to, že dochází ke spalování tuků? Tuky nejsou sami od sebe regulovány, jsou pouze používány tehdy, když jsou třeba. A vada na tomhle neexistujícím procesu? Náhodný obézní tvor.
Vylučování trávící šťávy je řízeno nervově a chemicky - pomocí hormonu gastrinu, požitím bílkovin či alkoholu.[2] No a kde je kiks? Co takové překyselení žaludku?
Regulace "množství dopadajícího světla v oku pomocí duhovky..." (bylo by fajn uvést že to světlo dopadá na sítnici, takhle tu máme opět nějaké dopadající světlo a co ho stíní, ale nemáme tu napsáno kam dopadá, snad příště..). Duhovka obsahuje svalová vlákna, díky kterým dokáže dopadající světlo regulovat. [3] Před zíráním do Slunce nás však ani ta nejlepší duhovka na světě neochrání.
Zaostřování (akomodace) jsme schopni pomocí kontrakcí svalu musculus ciliaris, který je součástí corpu ciliale - řasnatého tělíska. Zvětšuje se zakřivení čočky a to pomáhá k zaostření na sítnici oka.[4] I tu jsme omezeni, a to nemusíme mít ani poruchu zraku. Objekty na určitou malou vzdálenost od oka nedokážeme zaostřit, ani kdyby jsme se rozkrájeli.
Koordinovaný pohyb očí je při pohybu zabezpečen pomocí signálů vysílaných z periferních nervů přes vestibulární vlákna do středního mozku,[5] který je zodpovědný nejen za koordinovaný pohyb očí, ale za koordinaci celého těla. Jistě jste však někdy slyšeli o šilhání či "líném oku"...
Řízení stability a rovnováhy je doménou mozečku. Stabilita a rovnováha jako taková je zajištěna stato-kinetickým (rovnovážným) ústrojím, součástí středního ucha. Statické čidlo slouží k vnímání polohy. Obsahuje drobné vlásky a malé krystalky vápenatých solí. Když se např. obrátíme hlavou vzhůru, krystalky se vychýlí ze své obvyklé polohy, podráždí určité vlásky a organismus tak pozná, že je vzhůru nohama. Kinetické čidlo slouží k vnímání pohybu fungující na podobném principu. Kromě pátečních nocí nás však může rovnováha zradit i hůře a vážněji, např. poměrně běžná kinetóza či vážnější Menierův syndrom. [6]
Na řízení pohybů těla se podílí mozeček, střední mozek, čelní lalok koncového mozku, pohyb je praktikován pomocí svalů. I přes veškerou důmyslnost se pořád můžeme setkat s ochrnutými.
Vylučování slin je zajištěno třemi párovými slinnými žlázami - příušní, podjazykovou a podčelistní. Člověk by řekl, že taková prkotinka snad ani nemá poruchu. Opak je pravdou - xerostomie neboli suchost v ústech je následkem snížené tvorby slin.[7] Další poruchou je Sjögrenův syndrom, poměrně vzácné autoimunitní onemocnění, jehož vyvolávací faktor není známý. Vyvolává již zmíněnou xerostomii a napadá i další sekreční žlázy těla.[8]
Slzy jsou vylučovány slzným aparátem, který se skládá ze slzné žlázy glandula lacrimalis a systému vývodů. Jejich funkcí je zvlhčovat oko. [9] Slzy se tvoří v množství asi 0,5 až 0,6 ml za 12 až 16 hodin, ve spánku se slzy netvoří. Jsou produkováni slznými, hlenovými a tukovými žlázami či buňkami. Jsou z 99% tvořeny vodou a dále obsahují bílkoviny rozpustné ve vodě - albuminy a globuliny, minerální soli, tuky, hlen, protibakteriální lysozym, betalysin a oloupané epitelie (= sloupané kousky tkání, které vystýlají dutiny a pokrývají povrchy, pozn. autorky). Může však dojít jak k zánětu slzní žlázy, tak k nemocem slzných cest. [10] Více o onemocnění víček a slzného aparátu najdete např. v této bakalářské práci optometričky Kláry Kysilkové z přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Dále jsou vyjmenovány procesy, ke kterým nemám co vysvětlit, jelikož jsou opět použity ve významu "regulace dané věci", a některé z nich jsou buď použity tak nešťastně, že nevím, co tím chtěl autor říct, nebo si nejsem vědoma toho, že k nějaké regulaci vůbec dochází.

"Regulace enzymů štítné žlázy" - Autor měl nejspíš na mysli hormony - tyroxin a trijodothyronin. Pokud jde o regulaci těchto hormonů (ne enzymů), opět probíhá chemicky, tzn. pomocí hormonů produkovaných adenohypofýzou. Není však vzácností jak nadbytek, či naopak nedostatek těchto hormonů. Lidé s nadbytkem bývají hubení, s vypoulenýma očima, se strumou. Nadměrně se potí a bývají nervózní - celý jejich metabolismus bývá zrychlený. Nedostatek vede k opačnému efektu - zvýšená váha, zpomalený metabolismus, únava.
"Regulace růstu" - o regulátorech růstu (především fytohormonech), mluvíme pouze u rostlin. Co se živočichů týče, zde jde spíš o hormon somatotropin, který růst podporuje, tedy dělá opak regulace.
"Melatonin - řízení denního cyklu těla" - ???, nevím moc, co k tomuto dodat. Melatonin jakožto hormon vytváří takové "vnitřní hodiny". Opravdu ale nevím, proč ho autor uvádí.
"Regulace erotického vzrušení" - Opět nechápu, na co autor naráží. K žádné regulaci nedochází, snad jen k potlačování, ke kterému dochází z důvodu sociálních a morálních norem. Pokud se mýlím, opravte mě, a já opravím toto tvrzení.
"Testosteron" - ???, nechápu v kontextu regulace
"Endorfiny" - ???, nechápu v kontextu regulace
"Regulace rychlosti pulzu srdce" - Nevím o žádné regulaci
"Dýchání (v noci přepne na automatiku)" - Vlastně jede automaticky pořád, ale o to nejde. Nechápu kontext.
"Imunitní mechanizmy těla" - Nechápu v kontextu regulace.
"Regulace tvorby krvinek" - autor asi myslel ty červené. K tomuto tématu poví víc moji v tomto ohledu vzdělanější kolegové z Karlovy Univerzity.
"Regulace množství tekutin v těle" - Opět nevím, co přesně autor myslel. Vylučování moči? Pocení, které již bylo uvedeno? Jinými slovy procesy, ve kterých je tekutina vlastně jen pomocným médiem, ne cílem?
"Regulace obnovy buněk" - Tomuto už vůbec nerozumím.
"Regulace zániku buněk" - A tomuto také ne. Buňky jsou spíše podněcováni k zániku, než aby nezanikali - když se něco pokazí, apoptózou preventivně zanikají, aby neohrozili tělo. Nebo autor myslí buňky nervové? Opravdu nevím.

Po tomto zmatku (přiznávám, že celkem odfláklém, tato kapitola opravdu není něco, co by byla radost rozebírat) následuje zakončení extradlouhou odrážkou:

"V genomu jsou přesně zakódovány časy, kdy má začít bít srdce plodu, kdy se matce začne tvořit mléko, kdy bude mít matka kontrakce, kdy budou růst zoubky, růst vlasů, tempo růstu, sexuální dospívání; vše je precizně načasované. A to jsem určitě nejmenoval všechny procesy."
Žádné časy zakódovány nejsou. Proto taky někdo porodí předčasně, někdo přenáší, někdo samovolně potratí. Někomu rostou zuby dříve a někomu později, někdo má vlasů hodně, někomu nenarostou vůbec, někdo je zakrslý a někdo jak žirafa, někdo ve dvanácti vypadá na dvacet a někdo v necelých dvaceti na dvanáct. Nic není precizní, nic není načasováno, vše se může pokazit, opozdit, přijít předčasně - vše je chybující, vše chybovalo, chybuje a chybovat bude.
Díky bohu (třeba i tomu Vašemu), pane autore, že jste všechny ty procesy nejmenoval, jinak bych se z toho už musela zbláznit.
Teď jedna důležitá věc na zapamatování si pro všechny: genetický kód určuje sekvenci aminokyselin v řetězci, tedy jediná věc, co udává, je primární struktura bílkovin. Žádné časy ani podobné nesmysly.

Tak. toto bylo zdlouhavé a vyčerpávající.

Uzavřené cykly

Tato kapitola je kapitolou "Regulační procesy" v bleděmodrém. Do této kapitoly jsme přivítáni slovy o tom, jestli nám není podezřelé, že do sebe vše tak pěkně zapadá, a že je spousta precizních "uzavřených cyklů" (což je, podobně jako v minulé kapitole pojem "regulační cyklus", univerzální pojem, kterým lze evidentně nazvat vše, co má nějakou fyzikální/chemickou podstatu. Aspoň tedy v této knize). Dále následuje kanonáda odrážek, sympaticky představena jako "několik příkladů v přírodě i v živých organismech".
Snad mi odpustíte, když nebudu každou věc tolik rozpitvávat jako v předchozí kapitole. Vytknu jen to důležité, jelikož Regulační procesy by samy vydaly na samostatný článek.

Máme zde uvedenou "fotosyntézu ve dne i v noci a dýchání člověka", kdy při fotosyntéze kyslík vzniká, oxid uhličitý se zpracovává a u člověka je to naopak. Vzhledem k tomu, že fotosyntéza je v podstatě přeměna na energii chemickou z energie fotonů, kterým se rostlině v noci nedostává, v noci fotosyntéza neprobíhá. Nemluvě o tom, že rostlina dýchá stejně jako člověk, má při tom i stejné příjmy a stejné výdaje jako on. Tento cyklus není asi tak uplně uzavřený.
Dále tu máme koloběh vody v přírodě a tři skupenství vody. Pro případ, že jste zapomněli, tato kniha se má zabývat tím, jak hrozná kravina je evoluce. Evoluce. Vývoj života. A najednou tu máme cyklus vody.
Dále kardiovaskulární oběh. Mohli jste si všimnout, že srdce často udávám jako příklad toho, že vše má za sebou i před sebou nějaký vývoj: obojživelníci s nepřehrazeným srdcem, plazi (s výjimkou krokodýlů) s neúplně přehrazeným srdcem, a konečně ptáci a savci (a krokodýli) s plně vyvinutou přepážkou.
A pozor, teď to začne být zajímavé.
"..oko je citlivé na viditelné spektrum, které je nejkrásnější a to ještě i v barvě (červené, modré a zelené receptory)".
Že je viditelné jsme určili my. Protože ho vidíme. Protože máme to oko, které nic jiného vidět nedokáže (hur dur). Vzhledem k tomu, že nic jiného než viditelné spektrum nevidíme, podle čeho určujeme, že je "nejkrásnější"? Pokud do toho pojmu "nejkrásnější" nebral autor v potaz právě barvy (podle toho, že je pak uvádí odděleně), dá se snad z vlnové délky nějak určit krása? Ráda bych si to poslechla. Když mluvíme o očích a o receptorech pro různé vlnové délky, zmíním motýly, kteří mají o receptor navíc pro takovou vlnovou délku, kterou ani nedokážeme vnímat. A konečně tu jsou straškové, kteří mají fotoreceptory pro 12 různých vlnových délek, ze kterých 9 nedokážeme vnímat.
Jako další tu máme rostliny a to, že jsou schopny se reprodukovat ve zvýšené míře, a jsme poučeni o tom, že kdyby produkovaly jen jedno semínko, vše by tak rychle vzniklo, jako zaniklo. Zajímalo by mě, proč je tento šokující fakt vztahován jen na rostliny, když se týká i živočichů. Také jsem zapomněla, že věta je formulovaná tak, že rostliny mají "..potenciál reprodukovat samy sebe..", což zní, jak kdyby se rostlina klonovala. Ano, vegetativní rozmnožování existuje, ale to je vzhledem k tomu, že dále autor zmiňuje semínko, irelevantní.
Dále se dozvídáme, že trávením vznikají přesně látky, které tělo umí zpracovat. Exkrementy neexistují.
O pár odrážek dál je povídání o trávících šťavách a celkově o tom, že trávící ústrojí vždy odpovídá druhu přijímané potravy, např. že žaludek krávy je uzpůsoben na příjem trávy. I kdyby jsme zapomněli na veškerý vývoj, mohli bychom se zamyslet nad otázkou: Má ta kráva to ústrojí tak uzpůsobené proto, že žere trávu, nebo žere trávu proto, že na to má uzpůsobené ústrojí?
(Pokud by měl kdokoli z čtenářů dotaz na specifickou odrážku, která zde není uvedená, může napsat do komentářů a já se pokusím uspokojivě odpovědět.)
Následuje autorovo rozplývání se nad dokonalostí, precizností a nad tím, jak to vše do sebe krásně zapadá a že by to tak vůbec nemuselo být, kdyby to vše záleželo jen na náhodě.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ


Zdroje:
[1] GUYTON, Arthur C a John E HALL. Textbook of Medical Physiology. 11. vydání. Elsevier, 2006. 11; s. 782-784. ISBN 978-0-7216-0240-0
[4] GANONG, William F, et al. Přehled lékařské fysiologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1995. 681 s. ISBN 80-85787-36-9
[5] KABÁTOVÁ Zuzana, PROFANT Milan a kolektív: Audiólogia. 1. vydání.Grada publishing a.s., 2012. 316 s. ISBN 978-80-247-4173-4
[9] MESCHER, Anthony L. Junqueira's Basic Histology. 12. vydání. United States : McGraw-Hill Education - Europe, 2009. 480 s. ISBN 9780071630207.

Zdroje obrázků:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama