Peter Michalík: Revoluce v evoluci / 2.díl /

12. září 2014 v 1:28 | The Wretched Egg |  Ad absurdum
V minulém díle jsme se dozvěděli (?) něco málo o autorovi knihy, Peteru Machalíkovi, o knize a o tom, že nám může otevřít oči. Dále jsme si rozebrali záložku "Charles Darwin", která je na stránkách evolutionrevolution.eu, a první tři kapitoly knihy: "Evoluční teorie", "Přírodní výběr", "Probíhající evoluce".
Poukázali jsme na fakt, že je důležité rozlišovat vznik a vývoj. Dále jsme uvedli na pravou míru jak je to s přechodnými stádii, s přírodním výběrem, s "vylepšováním druhů", vždy v kontextu s knihou. Dokonce jsme nalezli pár příkladů, které by mohli uspokojit tolikrát vyřčený požadavek po přechodných stádiích v rámci základních skupin živočichů ("poloryby", "poloplazi", "poloptáci"...). Došli jsme na základní chyby v autorově chápání evoluce a opravili jeho "Proč? Neboť evoluční teorie je nesmysl." na "Ne, protože to, jak si vykládáte evoluční teorii, je nesmysl".
V tomto díle budeme pokračovat s vychytáváním polopravd, omylů a mýtů v dalších kapitolách knihy.



Komplexní z jednoduchých

Autor se nám snaží dokázat, že tvrzení, že se během milionů let vyvinuly z jednoduchých forem života komplexnější, je nesmysl. Snaží se to opět dokázat statisticky pomocí házení kostek, což ovšem nedokazuje nic, jelikož autor pracuje opět s představou, že celá evoluce je založena na náhodě. Jak už bylo vyřčeno v minlém díle, není to tak - jak to s náhodou a mutacemi je se zmíním později. Další chyba, kterou také opakuje, je představa, že cílem je právě komplexnost, nikoliv že cílem je přizpůsobenost a komplexnost je jakýmsi vedlejším efektem.
"Vývoj tak, jak ho předpokládá evoluční teorie, vyvíjí organismus plošně. Tedy změny na všech orgánech najednou. A jak jsme si ukázali, tak náhoda by mohla některé věci zlepšit, ale jiné naopak degradovat!"
Opět ta samá písnička. Dokonalé přizpůsobení s sebou může nést daň v podobě degradace určitých funkcí (např. neschopnost létat u ptáků - běžců či tučňáků, ztráta či zakrnění levé plíce hada). To ho však nemusí nějak ohrozit na životě, naopak - kdyby k této změně nedošlo, nemusel by přežít, protože by nebyl dostatečně přizpůsobený jako celek.
Kapitola je krásně zakončena: "Navíc přírodní výběr u lidské populace je naprosto vyloučen, neboť přežívají téměř všichni."
Nyní vytlačím ze svého vědomí vše co vím o prapředcích rodu Homo a všech těch prabratrancích, kteří vymřeli bez zanechání potomků a budu pracovat v systému, kde je Země několik tisíc let stará a jediným člověkem, který na ní kdy chodil, je člověk dnešního typu. V podstatě tak nějak by to mělo být stvořeno, bez jakékoliv evoluce. Také z této představy musíme odstranit veškeré hygienické standardy dnešního člověka, moderní medicínu a jakousi "humánnost", která nařizuje udržet na životě vše, co lze (aspoň do jisté míry). Žádné inkubátory, žádné postnatální operace.
Myslím, že si každý z nás odpoví na otázku, co by se v takovém světě dělo s jedinci slabými, špatně vyvinutými, předčasně narozenými či negativně zmutovanými. Nezůstali by zde, a nikdo by jim k tomu nemusel dopomáhat.

Stejně jako v kauze Comfort tu najdeme parazitující frázi, která se opakuje a má přívlastek "slepá". Tady to však není "slepá víra", je to "slepá náhoda".

Trocha genetiky

Autor se rozhodl vysvětlit základy genetiky (prosím, ne). Začíná tím, že "..každá jedna buňka (když vynecháme savčí erytrocyty a některé další buňky, pozn. autorky) v těle jakéhokoliv živočicha nebo rostliny (, prvoka, sinice, bakterie či nebuněčného viru, pozn. autorky) obsahuje ve svém jádru (i jinde, i když odlišnou a ne úplnou, pozn. autorky) kompletní informaci o stavbě celého těla. DNA (popř. virová RNA, pozn. autorky) je nosič této kódované informace, je to dvojitá spirála (u virů jediné vlákno, pozn. autorky) deoxyribonukleové kyseliny (či u virů jedno vlákno různě stočené ribonukleové kyseliny, pozn. autorky). Sestává z různých kombinací čtyř dusíkatých bází (, sacharidu a fosfátu, pozn. autorky) se zkratkami A, C, G, T (v případě RNA i U, pozn. autorky)..." "...Tři po sobě jdoucí nukledotidy (*nukleotidy, pozn. autorky) kódují bílkovinu, kterou buňka (resp. ribosom a další podílející se organely, pozn. autorky) následně vyrobí (pokud jsou k dispozici volné AMK, ATP, pomylerasa, matrice a vše proběhne bez chyby, pozn. autorky). Jmenuje se to tripletový kód. Ne všechny kombinace genů kódují bílkoviny. Taková DNA se nazývá nekódující DNA a u člověka tvoří více než 98%. Rozšířil se i pojem "Junk DNA", tedy odpadová DNA.
Dle autora je termín "odpadová DNA" zavádějící, protože "..má svoji funkci a z genomu ji nelze vyřadit, a to, co nelze vyřadit, není odpad". Dále uvádí, že "..někteří obvykle tvrdí, že přítomnost těchto částí DNA kódu nebo úseků je důkazem evoluce" a následně se ptá: "Jak toto může dokazovat evoluci?", a pokračuje tím, že jen proto, že ještě nechápeme jakou funkci mají tyto části ještě neznamená, že jsou tam zbytečně.
Určité části nekódující DNA mají biologické funkce - některé sekvence řídí kdy a kde proběhne genová exprese; jsou jakýmisi neenzymovými enzymy. Některé zase určují množství proteinu, které bude vygenerováno. Jiné mohou být esenciálními pro strukturu chromozomů, funkci centromer či pro rozeznání homologních úseků při meióze, a další. [2] Některé funkce nekódující DNA jsou tedy známé.
Podle srovnávací studie více než 300 prokaryotických a přes 30ti eukaryotických genomů vyžadují eukaryotické organismy minimální množství nekódující DNA. Předpokládá se, že u člověka toto minimum dosahuje asi 5% celkového genomu. [2] Zbytek by tedy mohl být odstraněn a s klidem na duši (kdybychom nějakou měli) bychom ho mohli nazvat odpadem.
Nyní k vysvětlení jak nekódující DNA potvrzuje evoluci:
Dle srovnávací genomiky jsou některé části nekódující DNA "zakonzervovány", někdy až po stovly milionů let, což naznačuje, že tyto nekódující části jsou pod silným evolučním tlakem pozitivní selekce. Např. v genomech člověka a myšky, kteří vzešli ze společného předka před 65-75 miliony lety, sekvence kódující proteiny tvoří pouze asi 20% zakonzervované DNA, přičemž zbývající většina zakonzervované DNA je přítomna v nekódujících úsecích. [2] Kód je také univerzální, tedy určité procento mají dva organismy vždy shodné - čím "příbuznější", tím vyšší procento.

"...Spirála DNA je rozdělená a smotaná (spolu s bílkovinnými histony, RNA a nehistonovými bílkovinami pozn. autorky) do částí, které se nazývají chromozomy. Člověk má v jádru každé buňky v těle 46 chromozomů (pokud nemá nějakou chromozomovou aberaci, pozn. autorky), které jsou v párech. Polovina od otce a polovina od matky. Pohlavní buňky mají jen 23 chromozómů. Na této mikro úrovni probíhají tak specifické a složité procesy navrženy přesně pro tento účel, že je nemyslitelné, aby toto bylo dílo čiré náhody." - jaksi není vyřčeno pro jaký účel, tudíž nemůžu oponovat.
"Například před rozdělením buňky se tato spirála "sama od sebe" (pomocí DNA helikáz, pozn. autorky) rozplete a vytvoří se "sama od sebe" (z volných nukleotidů pomocí DNA-polymerasy, pozn. autorky) její přesná kopie (vlastně se vytvoří dvě nová vlákla a dvě zůstavají původní, tedy vzniklé DNA tvoří jedno vlákno původní DNA a jedno nově vzniklé vlákno, pozn. autorky). Pak se chromozomy shromáždí "samy od sebe" uprostřed buňky a "samy od sebe" (pomocí dělícího vřeténka, pozn. autorky) se rozdělí na poloviny na protilehlých stranách buňky a následně se "sama od sebe" (pomocí zaškrcení, podélné přepážky... jsou různé principy podle toho, zda jde o živočišnou či rostlinnou buňku, pozn. autorky) buňka rozdělí napůl. (vlastně vznikají dvě nové buňky, pozn. autorky)."
Dále jsme upozorněni na trpný rod, který se používá v odborné literatuře, s tím že "nevíme jak a proč se to děje". Pokud je to pravda, tak můžete zapomenout na všechny závorky v předchozí citaci. Dále jsou napadány odborné pojmy s tím, že to je jen něco co jsme pozorovali a dali tomu honosný název, přičemž ale nechápeme, co ty procesy řídí a proč se to všechno děje a vůbec. Ty honosné názvy však mají jistý význam a definici a slouží lidem s určitým vědomostním základem pro ulehčení, protože je jednodušší říct něco jedním slovem než pěti větami. Vysvětlit, jak přesně je to s onou DNA helikázou a jinými enzymy zmíněnými v závorkách člověku, který nemá určitý základ by vyžadovalo vysvětlit co to jsou enzymy, jakou mají v těle funkci, kde a jak vznikají a hlavně - jak fungují. Vydalo by to na nový článek. Podstatou je, že žádná z těchto informací není nějak nedostupná, a za pár hodin by se dalo vysvětlit dopodrobna vše, pokud by však posluchač byl ochotný naslouchat a něco si z výkladu vzít.

"Tyto procesy jsou pozorovatelné u rostlin i živých tvorů, tedy i u tzv. nižších jednobuněčných živočichů, napříč celým stromem života až po nejvyvinutější tvory a člověka. Proč se tyto procesy nevyvíjely?"
Dělení buněk není nic jiného než typ rozmnožování. Ať už jde o starší nepohlavní rozmnožování (dělení, pučení..) nebo o novější rozmnožování pohlavní (gonochorismus, hermafroditismus, partenogeneze, konjugace..), tedy o rozmnožování, kdy nový jedinec má odlišnou genetickou informaci, než jeho rodiče. Různě vyvinutým organismům vyhovují různé rozmnožovací strategie, které mají různé klady a zápory. Pohlavní rozmnožování zaručuje větší variabilitu, nepohlavní větší přírustek jedinců rychlejším způsobem.
Dál je uvedeno, že z plyne, že to, že někteří tvorové se zdají být méně vyvinutí, například jednobuněční (upozorňuji, že v některé z kapitol rozebraných v minulém díle nebyla jediná buňka považována za živou) neznamená, že jsou primitivní (což nikdo netvrdil), či že se z nich během doby stanou sami od sebe komplexní živočichové.
Ale tito živočichové už komplexní jsou, u některých z nich je z hlediska uspořádání buňky jejich jediná buňka se specializovanými organelami mnohem komplexnější, než buňky některých mnohobuněčných organismů, kdy má každá buňka svoji určitou funkci. Nemá cenu znovu vysvětlovat, že zde nejde o nějakou komplexnost či vyspělost, ale o přizpůsobení, už je to tu po sté.
Následuje tvrzení, že když mluvíme o samovolném zdokonalování organismu (opět, nejde o zdokonalování), mluvíme i o zdokonalování DNA kódu. A také že evolucionisté tvrdí, že člověk je na vrcholu vývojového řetězce, načež následuje argument:
"Tak proč má rostlina Paris Japonica 50krát! větší genetickou informaci než člověk?"
Na pomoc si vezmu nejjednodušší a nejpřehlednější obrázek stromu života, který jsem už v jednom článku použila, a najdeme ho i v samotné e-knize Revoluce v evoluci.


Vidíme, že od Protist, která jsou základem, se relativně brzy, nejdřív ze všech, oddělila samostatná větev Protophyta, která byla společným základem všech rostlin - od nižších řas po vyšší mechorosty, plavuně, přesličky, kapradiny, nahosemenné i krytosemenné rostliny. Paris Japonica je vyšší krytosemenná rostlina, je tedy v této vývojové linii nejvýše, podobně jako člověk u savců. Díky samostatnému vývoji od relativního počátku tak mohla "nasbírat" mnohem více genetické informace, svou roli může hrát i fakt, že se rostlina rozmnožuje v porovnání s člověkem mnohem rychleji a tak má opět mnohem víc možností "sbírat". Paris Japonica má největší genom na světě, [4] takže ji můžeme srovnat s čímkoliv a bude vždy "lepší".

"Vidíme, že složitější zápis nemusí nutně představovat vyvinutější organismus, jak by se to dalo očekávat z evolucionistických principů." - toto je fakt, který by nikdo aspoň trošku sběhlý v oboru nepopřel, podobně jako to, že počet chromosomů neznamená vyvinutější organismus.
"Ryby (fishes) a obojživelníci (amphibians) by měly být předchůdci savců (mammals) a přitom většina z nich má mnohonásobně větší DNA. Tedy z hlediska evoluce by nedošlo k vývoji, ale naopak, v určitém stádiu by muselo dojít k degradaci a redukci genetické informace."
Tady nelze jinak než po desáté zmínit, že ryby a obojživelníci, které známe dnes, nejsou předchlůdci savců, stejně jako to, že obě větve měli samostatný vývoj, který se savců netknul. Tím pádem nedošlo k žádné redukci nebo degradaci.

Dále tu máme takové pěkné věci jako vznik mezidruhu z ještěra na ptáka, už mě moc nebaví vysvětlovat ty mezidruhové záležitosti. Každopádně je dotazováno, jak a odkud se objevila v DNA informace o peří a o stavbě křídel s tím, že jedinou dostupnou metodou pro evolucionisty je pokus a omyl, což se nazývá mutací, s tím, že v součastnosti nepozorujeme mezidruhové změny (z ptáka na plaza), že je to opět klasická chyba, která už tu byla zmíněna několikrát, nemusím opakovat.
Dnes už víme, že původní peří se vyvinulo jako izolace proti chladu. Sekundárně pomáhalo např. při skákání z větve na větev k prodloužení skoku. Díky tomuto s postupem času získalo peří svůj aerodynamický tvar. [5] Podobným způsobem vznikla křídla - skok se měnil postupně s pomocí peří v let.

Jelikož tu opět máme pokus omyl a mutace, vysvětlíme si, jak to s těmi mutacemi je.
Mutace jsou, obecně řečeno, změny na genetické informaci. Mohou být spontánní - neznáme příčinu. K takovým dochází neustále, ale jsou opravovány satelity na telomerách, koncových částech chromozomů. Kromě těchto "pokusů - omylů" existují i mutace indukované, u kterých je příčina zjevná. Touto příčinou mohou být fyzikální, chemické, biologické či mechanické faktory. Mutace mohou být negativní (poškozují), neutrální (nemají vliv) či pozitivní (výhodné) - tyto mutace jsou klíčové pro vývoj druhu.
Mimo jiné máme další hybné síly evoluce, například migraci (přísun alel do populace), genetický drift (bottle-neck effect - rychlý úbytek alel v důsledku vyhubení velkého množství jedinců; efekt zakladatele - odchod části jedinců z populace a založení nové generace) a již zmíněný přírodní výběr.

Zdravý rozum

Autor zdůrazňuje selský rozum oproti matematickému vyjádření (vzpomeňme si na všechny jeho rádoby důkazy s kostkami). Poté je zde řečeno, že "...počet hvězd v pozorovatelném vesmíru je přibližně 1024 a počet atomů v této hmotě je 1080. Musí být přitom splněno tolik podmínek, že je to prakticky nemožné."
Máme zde nějaké "to" a já nevím co to "to" je, opět, tím pádem je těžké pro mě s touto informací pracovat i pro další příklad, kde je nějaké "to" a já se pořád nedozvídám, co ono "to" má být.

"Spusťme na počítači generátor náhodných čísel a sledujme, jaké obrázky nám budou vznikat. Měl by se občas objevit nějaký pěkný obrázek dívky, pak později pěkná krajinka, nebo alespoň jednoduchý kruh. Jsem přesvědčen, že tam bude jen šum, ačkoli statisticky by tam takové obrázky měly vznikat."
"...Rovněž je nemožné, aby pokusem a omylem vznikaly nové formy života, ačkoli matematicky na to mizivá šance je."
Jak je to s pokusem - omylem, náhodou a dalšími věcmi jsme si již pověděli. Kdybych měla na generátor pixelů aplikovat evoluci, bude to vypadat následovně:
Obraz bude mít určitý základ, řekněme čtyři pixely, zbytek bude vyplněno černou. Tyto čtyři pixely budou dle různých podnětů (např. stisk klávesy) měnit svoji barvu na základě toho, jaká klávesa byla stiskuta nebo jak silně. Podle toho budou také pixely přibývat. Přirovnala bych to ke této hře. Určité kombinace naopak pixely opět vymažou. Barvy některých pixelů se ustálí, například vlivem toho, že některé klávesy jsou mačkány častěji než ostatní. Za nějakou dobu vznikne obrazec. Nebude mít konkrétní podobu, protože na začátku neměl konkrétní cíl. Ale bude vygenerovaný podle určitých pravidel a pomocí vnějších vlivů.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ



Zdroje:
[5] Long, J.:Feathered Dinosaurs: The Origin of Birds, 2008

Zdroje obrázků

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama