Dronte mauricijský

3. září 2014 v 1:32 | The Wretched Egg |  In Memoriam

Dronte mauricijský (Raphus cucullatus) je lépe znám pod svými přezdívkami, "blboun nejapný" či "dodo", které dostal od námořníků proplouvajících kolem drontova domova - ostrova Mauricia, ležícího asi 500 mil východně od Madagaskaru. Žil zde zejména v lesích. [1] Díky faktu, že na Mauritiu žil odděleně a neměl téměř žádné přirozené predátory, se přizpůsobil životu na zemi - zakrněla mu křídla, stavěl si z trávy hnízda na zemi. Do těchto hnízd snášela samička jediné vejce. Také díky absenci predátorů nebyl zvyklý chránit svůj život, což se mu stalo osudným. [3] Ze známých ptáků jsou mu nejblíže příbuzní měkkozobí - holubi a hrdličky. [1,2,3]


Dronte byl asi 100 centimetrů velký, robusní postavy, váhy asi do 20 kilogramů. [1,2] Jeho tělo bylo pokryto měkkým šedým peřím, s bílými ocasními pery. Jeho křídla byla příliž drobná na létání. Měl krátké zavalité nohy žluté barvy, na jejichž koncích měl čtyři prsty zakončené černými drápy. Hlava byla světlejší barvy než zbytek těla. Drobné oči byly žluté barvy. [1] Nejcharakterističtějším dronteho znakem byl jeho mohutný, až 23 centimetrů velký zobák světle zelené či bledě žluté barvy. [1,2]
Dronte byl objeven v roce 1590, kdy lidé připluli na ostrov Mauricius.[1] Ptáci byli poměrně přátelští a naivní, při pokusu o útěk nemohli létat a při běhu ho často zpomalovalo jeho kypré břicho. [1,3] Díky tomuto se stali lehkou kořistí a byli loveni pro potravu. Lidé s sebou na ostrov přivezli zvířata, která kromě samotných ptáků ukořisťovala i jejich vejce a ničila jejich hnízda - psi, kočky, opice, prasata. [1,2,3] Dronte mauricijský tak vymřel ani ne století po osídlení Mauricia - v roce 1681. [3]
Vědci díky četným fosilním nálezům extrahovali drontovu DNA, díky čemuž by mohl být pták znovu přiveden k životu. Britští experti obnovili fragmenty genetického materiálu ze zachovalé hlavy a nohy z Muzea přírodní historie Oxfordské univerzity. Výzkumem byl již určen drontův nejbližší příbuzný, Pezophaps solitaria z ostrova Rodriguez. V milionech fragmentů byla však porušena genetická informace. Kdyby vědci přišli na dronteho klíčové geny, které jsou pro něj unikátními, mohli by vytvořit pomocí genového inženýrství DNA, dodat ji do jádra vajíčka. Vylíhl by se pták podobný drontemu. Každopádně by bylo téměř nemožné vytvořit dokonalého dronteho mauricijského, protože jeho genetický kód, přežívající pouze v malých fragmentech, by s největší pravděpodobností nikdy nemohl být přetvořen s dostatečně vysokým stupněm přesnosti. [2]

Didus ineptus
Petr Bezruč

Do vody, do vln do vysokých
perutí biju.
Na Mauriciu
před lety pták žil, tož didus ineptus.

A daleký slunce a daleký písně
dráp vytiskl křivý on do mechu plísně,
nech smála se zora, nech příboj se valil,
v srsť temnou a teplou se mlčeliv halil,
nech hučelo moře, nech prales se bořil,
přitisknut ke kři se do bahna nořil,
ciz kapradí vůni, ciz papoušků plesu,
v svých tesklivých zorech žal nesl svých lesů;
když vnikali v lesy rok za každým rokem,
uhýbal těžko svým belhavým krokem,
zlých vyhasl vrahů pod šípy a kyji,
pod rukama mužů, co vraždí a bijí,
tich nastavil zobák jen prosebný, křivý,
vyhasl jak alka, jak vyhyne kivi...

Tak v úsměvu bohů, tak v rachotu bubnů,
tak v slunečném srpnu, tak v deštivém dubnu,
nech podzimní dým z řeky po vrbách stoupal,
nech za zpěvu kosa, jenž na kři se houpal,
za zvonění syring, za rákosí šeptu
svůj život jsem žil roven didu ineptu:
nech meč holý blyskl, nech chřestila pouta,
nech barvínek smál se, nech voněla routa,
nech v červnu jsem šel klasy praskajícími,
nech přes potok sepjatý náramkem zimy,
či po návsi šuhaji zpívajícími
a mezi děvčaty černovlasými,
žil - zahynul jsem,
didus ineptus. [4]


Zdroje:

Zdroje obrázků:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama