Želvušky, "vodní medvídci"

29. srpna 2014 v 17:58 | The Wretched Egg |  Bizarní až krásné


Želvušky (Tardigrada) jsou samostatným kmenem mikroskopických živočichů.
Kromě svého latinského jména, který se překládá jako "pomalí chodci", mají další přezdívky, například "vodní medvídci" nebo "mechová prasátka", [2] oboje odvozené z faktu, že želvušky lze najít ve vlhkých plochách, nejsnáze právě na mechu. Je popsáno přes 1000 druhů želvušek, odhaduje se však, že celkový počet druhů je až desetkrát tolik. [1] Zde najdete aktuální seznam všech známých druhů želvušek.
Jejich evoluční původ je téměř záhadou - je dochováno jen málo fosílií. Molekulární i tradiční taxonomie napovídají, že jejich nejbližšími příbuznými jsou buď hlístice nebo členovci. Jsou prastarou skupinou živočichů - jejich nejstarší fosílie pochází z období poloviny kambria (před asi půl miliardou let). [3]


Velikost želvušek se pohybuje v rozmezí 0.05 - 1.2 milimetrů. [1] Rozlišujeme hlavu a tělo, které je rozděleno na 4 články; každý z nich nese pár nečlánkovaných končetin s drápky. Tělo je pokryto kutikulou prostoupenou chitinem, kterou svlékají. Již u nich nacházíme svaly (nikoliv kožněsvalový vak). [3] Živí se bukálním aparátem,[1] vylučují metanefridiemi (zejména mořské druhy) nebo malphigickými trubicemi. Mají žebříčkovitou nervovou soustavou sestávající ze čtyř párů tělních ganglií. [3] Najdeme je v celé škále barev - průsvitné, bílé, červené, oranžové, žluté, zelené, fialové, černé. Mají celou řadu reprodukčních strategií, včetně parteogeneze a hermafroditismu. Některé kladou bohatě zdobená vejce.[1] Vývoj je přímý. [3]
Želvušky jsou nejznámější pro svou schopnost přežít v extrémních podmínkách. Za normálních okolností nejsou o nic odolnější než ostatní živočichové. Nicméně, za zhoršených podmínek jsou schopny navodit kryptobiózu (anabiózu) - stav, kdy je metabolismus želvušky nedetekovatelný (neživí se, nehýbou se, nedýchají - prakticky jsou mrtvé); po zlepšení okolních podmínek mohou opět "začít žít". Želvušky ve stavu anabiózy snesou radiaci až 570 000 rad (500 zabije člověka), velmi vysoký tlak, vakuum, teplotu v rozmezí asi 150°C až -272.8°C (téměř absolutní nula). Želvušky byly vyslány do vesmíru, následně navráceny zpět na Zemi a hydratovány - přežilo jich přibližně stejně, jako těch, které nikdy laboratoř neopustily. [1]Díky výše uvedeným schopnostem osidlují obrovskou škálu prostřední - od dna oceánu (7km pod hladinou moře) až po vrcholky hor (více než 6km nad mořem), dále na místech, kde se voda vyskytuje alespoň sezónně - mechy, lišejníky, půdy, ledové plochy. Najdeme je na všech kontinentech.[1]


Galerie





Zdroje:

Zdroje obrázků:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama